Berounka 2021

Letos jsme se rozhodli zahájit s partou ze školy a školky sérii sjíždění českých řek. Volba padla na Berounku a tak jsme se poslední prodloužený víkend před prázdninami vydali ve složení 9 dospělých, 10 dětí a 6 lodí do startovního kempu Kobylka v Liblíně. Kemp je moc pěkně upravený, je zde spousta do země zapuštěných ohnišť a přístřešky k posezení.

Tábořiště Kobylka, Liblín

Když jsme rozdělali stany a překonali invazi chroustů, zatáhlo se a začalo hřmět. Děti zalezly do stanů a když usnuly, neprobudilo je vůbec nic. Ani bouřka, která byla opravdu výživná a blýskalo se ze všech stran, ani bušení deště na stan a ani ožralové z vedlejšího stanu zpívající až do rána.

Stan pro 3 lidi jsme naplnili celou naší pěticí :-)

Druhý den ráno jsme vše sbalili, nachystali pohotovostní balíčky do barelů a vypůjčili si lodě, vesty, pádla a barely. Děti byly nadšené!

Kompletní tým

Po hodině akce na souši se konečně 84 % účastníků nalodilo a vyrazilo vstříc dobrodružství. Zbytek jel autem až do dalšího kempu v Třímanech. Tábořiště U Mloka bylo obrovské, ale skoro prázdné. Obsluha v restauraci příjemná, jídla luxusní. Na partu z vody jsme nakonec čekali dlouhých 6 hodin, ale dorazili spokojení.

Vyhlížíme vodníky a cpeme si pupky

Po večeři nám pan (majitel???) donesl pro děti dva tácy vdolků s marmeládou a se šlehačkou, hurá do teplé sprchy a zase do stanu. V noci opět déšť, hodně deště, opět zpěv vodáků, zakončený českou hymnou zahranou na trubku. Ráno bylo mokré, Berounka lehce vykukovala z koryta ven a nebe nevypadalo zrovna vesele. Přesto jsme nakrmili labutě, kachny i děti a vyrazili k dalšímu kempu.

Ahooooj!

 

Sešli jsme se ještě všichni na oběd v půlce cesty u Zvíkovce a pak už hurá dál. Další kemp měl na internetu rozporuplné recenze. Ale byli jsme příjemně překvapeni. Majitelka svérázná, ale milá a slušná, auta parkovala jen na předem vyhrazených místech, ale pořád hned vedle stanu. Kemp Ahoj ve Skryjích byl malinký a stan jsme měli hned vedle restaurace, takže jsme si před spaním opět poslechli spoustu prima písniček. Druhý den ráno nás čekalo překvapení v podobě ztracených lodí, chlapi hned naběhli k nástupnímu místu u vody a dostatečný počet jich zase vyboxovali zpět. 

Moji tři vodáci

Cílovou stanicí byly Roztoky, kde jsme vraceli lodě. Ale protože se zrovna v ten den udělalo pěkně, rozhodli jsme se, že se si výlet ještě prodloužíme a ubytovali jsme se na poslední noc v kempu Višňová. Tentokrát se nekonala ani bouřka a ani noční zpěvy a my mohli odpočatí vyrazit zase zpět do města. Tak zase za rok. Otava 2022?

Jeskyně Koda

Konečně jsme zase vyrazili na pořádný výlet. Holky nemohly uvěřit tomu, že si můžou vzít kraťasy! Autem jsme dojeli do Srbska a v pohodě zaparkovali v ulici Ke Kodě.

Vydali jsme se (jak jinak) mimo turistickou cestu, podél Kodského potoka. Takže to vypadalo, že výlet předčasně skončil, holky chtěly zůstat u potůčku, pouštět loďky a namočit si nohy (protože děsnýýýý vedro mami). Nakonec jsme je přemluvili, že je čeká jeskyně a v ní překvapení (uf, figurky dinosaurů jsem měla v kapse nachystaný). Párkrát jsme potůček přeskakovali, pak jsme obdivovali nádherný kaskády tvořený pěnovcem, což je nezpevněný vápenec, který vzniká právě ve vodních tocích.

Pak jsme se napojili na modrou turistickou trasu a po malé svačince a "já už nemůžu" a "já už to neujdu" jsme dorazili až k jeskyni. Jeskyně je malá a volně přístupná. Byly v ní dříve nalezeny zvířecí kosti a keramika a dnes je možno vidět na stěnách malby býků. Jenže to nebylo všechno, před jeskyní čekaly tři figurky dinosaurů :-D Od té doby cesta utíkala prostě skvěle.

Od jeskyně jsme se nevraceli stejnou cestou, ale pěkně dolů po srázu na málo frekventovanou cestičku, kde jsme si pak dali zasloužený piknik. Když jsme pak vítězoslavně dorazili k potůčku a očekávali jsme minimálně hodinu relaxu, holky byly načučený, že chtěly zastavit jinde, a že tady je to "blbýýý". Rozsekla to Kristýna, která sundala boty a šup do vody. Takže následující hodinu jsme svlíkali víc a víc věcí, sušili ty mokrý a nahřívali se na sluníčku.

Domů jsme si dovezli spoustu klacků a večer jsme odpadli všichni jak miminka.

Zoopark Chuchle

Po 14 dnech lockdownu jsem najednou měla pocit, že už se nám doma špatně dýchá. A tak jsem po obědě šla za holkama s nápadem, že se půjdeme podívat na zvířátka. Kupodivu byly hned pro, dokonce i Gabča, tak jsem nachystala pití a svačiny a vyrazily jsme. Do zookoutku Chuchle to máme jen kousek, i přesto stihla Kikča v autě usnout, takže to byl první úspěšný bod našeho výletu. Zhruba v půlce vycházky na nás čekala akce Lesů ČR, a to zalaminované papíry s otázkami o přírodě. Holky běžely od jednoho úkolu k druhému a za chvilku jsme byly u zvířátek.

Mapa našeho minivýletu

O co míň jsme jich viděly, o to víc jsme je cítily, hlavně Áďa se šklebila. U jelenů a daňků jsme našly obrázky lesních zvířat v životní velikosti, to holky zaujalo asi nejvíc. 

 

Holky zkoumají, co je napsáno na cedulkách

Tam se taky probudila Kristýna, takže jsme jí ukázaly to, co mezitím propásla a byl čas na nejdůležitější bod, svačinu.

"Praseko"

Po svačině ještě holky prozkoumaly bludiště, aneb co kdo žere, pak chvíli okupovaly místní trojhoupačku. Pak Gabča spadla z lavičky do bláta a šly jsme domů.

Gabča se učí

Cestou domů jsme se stavily ještě na hřišti, holky se těšily na lanovku a užily si jí dosyta, dokonce mě i svezly zdarma vláčkem 😇.

Tři dcery jedou vláčkem

Nakonec jsem je musela nalákat, že v autě dostanou bonbóny, jinak bych tam asi vytuhla jak rampouch, hodně foukalo. Byla to fajn změna domácího stereotypu.

Domácí bojovka Najděte skřítka Radovánka

Když nás letošní jarní lockdown uvěznil doma, bylo třeba vymyslet nějakou zábavu. Protože moje holky milují domácí bojovky všeho druhu, přišel nápad vytvořit bojovku "pro všechny". Slovo dalo slovo a s https://www.hravylety.cz/ jsme dali dohromady první domácí "lockdownovou" bojovku. Ze začátku nikdo nevěděl, jak se na to lidi budou tvářit, ale stahovalo ji plno lidí a měla obrovský úspěch.

Hra zavede děti na místa, kde to dobře znají (předsíň, ložnice, koupelna atd.), ale zažijí tam dobrodružství, ve kterém hledají schovaného skřítka Radovánka. Když před hrou rodiče Radovánka vytisknou a schovají na místo, kam je nakonec hra dovede, radost to bude určitě veliká. Úkoly jsou určené pro děti předškolního věku, procvičí si postřeh, grafomotoriku, něco namalují a protáhnou si tělo. Připravená je hned, stačí vytisknout.

Najdete ji zde. Pěknou zábavu.

Dolní Morava 2020

Jako každý rok jsme vyrazili i letos do Dolní Moravy. Každý rok děláme jeden velký výlet, kdy vyjedeme lanovkou k Slaměnce a pak se dáme cestou necestou. Mnoho let nazpět jsme cestovali s kočárem, letos poprvé bez. Fronta na lanovku byla tentokrát větší než obvykle, my opět nestíhali 😊 Než Aleš našel místo k zaparkování, Kiki se dobře bavila: 

Kiki prochází turniketem tam a zpět

Pak nás trochu překvapilo, když nás na čtyřsedačkovou lanovku nechtěli pustit celou rodinu, tedy čtyři sedící plus Kiki v manduce. Loni to šlo, letos jsme musely jet extra.

Nahoře nás čekalo oblíkání, mazání opalovákem (slunce pak hned radši zalezlo) a rozdávání repelentních náramků. 

Nejdřív jsme vylezli kousek po sjezdovce a pak jsme se vydali po rovince, za Gabčina neustálého brblání. Když jsme dorazili k naší oblíbené zastávce, turistickému přístřešku Pod Babuší, bylo po brblání. Potok, pouštění lodiček a koupání nožek. (A svačina). Tak málo stačilo, aby byl svět zase v pořádku 😎

Blbnutí u Malé Moravy. Kiki půlku prospala...

Když jsme se osvěžili, někdo včetně bot a ponožek, a poslali jsme asi tak milión lístků po proudu, vydali jsme se dál po proudu i my. Cesta byla z kopce, takže v pohodě, ale na konci nás čekalo jedno překvapení. Říčku bylo třeba přebrodit. A nebo poprosit tatínka, jestli neposlouží jako přenašeč.

Brodění Malé Moravy

Odměnou nám bylo (opět) malé občerstvení a čekala nás cesta do kopce. Pak ale Aleš našel to, co hledal. V křoví byl ukrytý bunkr prvorepublikového pohraničního opevnění ze 30. let minulého století. To holky zase na chvilku nakoplo.

 Pak už nás čekala jen prohlídka posedu.

A pomalu jsme sešli až k jedné z novějších atrakcí, Stamichmannově štole. Jedná se o zážitkovou hru pro děti od 4 let, s využitím mobilu, ovšem cena lidová, jen 190 Kč na osobu. A naše holky by se beztak ve štole bály.

 

To je on, duch a strážce hor Kralického Sněžníku

Cesta dolů vedla opět po sjezdovce, včetně té, co teprve bagrovali, a byla náročná už pro všechny. Výlet se nakonec natáhl na necelých 10 km a Áďa s Gabčou to celé daly po svých. A Aleš měl navíc10 kg zátěž. Odměnou nám všem byl pozdní oběd v restauraci Marcelka.

Lomy Požár

Jedno sobotní odpoledne jsme se vypravili na krátký výlet do lomu. Aby byl ještě kratší a nikdo nefňukal, dojeli jsme kus autem, i když od nás je to jen asi 1,5 km. Nakonec ten někdo stejně fňukal, protože mu padaly boty, lehnul si hned ze startu na chodník, že na nás počká. Po dlouhém přemlouvání se mi ji podařilo nalákat na koně v ohradě hned za rohem a dalším důležitým milníkem byla svačina v lomu 😃

Chodník, kde plánovala na nás počkat

Plán naší cesty byl jiný než realita, ale celkem dvakrát jsme měli štěstí na lidi, kteří nás nasměřovali a z krátkého obyčejného výletu udělali zážitek pro nás všechny. Další část cesty proto vedla přes pastvinu s krávama, včetně podlézání/přelézání (jak kdo) elektrického ohradníku (tak to zkus jestli je pod proudem), ale došli jsme přímo na nádhernou vyhlídku nad lomem Požár 2. 

 

Lom požár 2

Pak byla konečně ta svačina a čekal nás sestup do lomu Požár 1. Aleš měl načteno a v neposlední řadě čerstvě zjištěno, že z lomu se dá odejít cestou pod skálou. 

Slepá šachta s překvápkem na konci

 

 

Nejdřív jsme našli velkou šachtu, na jejímž konci jsme objevili 5 křížů zabitých do země. Když to Aleš okořenil historkou, že tam leží 5 upírů, holky začaly pištět a bylo zaděláno na noční můru následující noci (fakt přišla). 

A tady leží 5 upírů

 

Každopádně tunel byl neprůchozí, takže jsme se vrátili zpět a hledali další cestu ven. A našli jsme. Malý otvor, do kterého se i děti musely skrčit, my dospělí jsme šli skoro po čtyřech ale nakonec přešel ve velký tunel i se světlem na konci. 

Malý nenápadný vchod do skály

Dostali jsme se do příjezdového zářezu, který je spolu s opuštěným lomem národní přírodní památkou od roku 1992. Tam se konala svačina číslo 2 a nakonec jsme tunelem pro malodrážku vylezli ven až na silnici vedoucí přímo k našemu autu.

Tunel pro malodrážku

 Ta, co na začátku cesty nechtěla nikam jít, běžela k autu a křičela: "To byl ale super výlet!"

Výlet si můžete projít (v opačném směru) taky s aplikací Hravýlety, pro kterou jsem tady vytvořila příběh O zakletém permoníkovi Karlíkovi. 

 

Mravenčí stezkou v Jizerských horách

Už od roku 2016 je v Bedřichově naučná stezka o zvířátkách žijících v Jizerských horách. My jsme ji navštívili už v roce 2017, kdy byla Gabča ještě v kočáru (a náležitě jsme si užili terén přes kameny a kořeny) a hlavně na tento výlet vzpomínáme proto, že si Áďa zmasakrovala už dost zmasakrovaný kolena.

bedrichov.cz

Letos jsme vyrazili znovu, tentokrát už komplet bez kočáru. Bohužel nebylo otevřený informační centrum, takže jsme neměli hrací kartu, to ale nevadilo, procvičili jsme si paměť.

Jizerkovi nás provedou celou stezkou

Zaparkovali jsme v Bedřichově na centrálním parkovišti. Jako správní Pražáci jsme si do hor vyrazili v mikinách (babička měla punčocháče, teplou bundu a pletenou čelenku přes uši), takže po zaparkování následovalo oblíkání všeho, co kdo měl, jako třeba tričko kolem krku, a vyrazili jsme. Cestou jsme se ještě zastavili u výběhu s oslíkem pod Lesní chatou. Byl to mazlík mazlivej. A pak už hurá na stezku.

Zatím slabý odvar kořenů a kamenů

Stezka je dlouhá 1,5 km a provádí jí zvířátka v nadživotní velikosti vyřezaná ze dřeva. U každého zvířete je informační tabule s fotkou a u některých číslo a písmenko do tajenky. V praxi to probíhalo tak, že holky už z dálky křičely "jééé veverkáááá", pak přišel táta, četl nám zajímavosti o zvířeti, ale to už ty dvě byly dávno pryč a "jéééé sova, vyfotíš mě mami?".

Mega mravenec

U jednoho zvířete Áďa povídá:" Jé, tady je kočička". Gabča na to:" Ale ne, to je LYS". Koukáme jeden na druhýho, ta holka sice neumí R, ale jinak je snad geniální. Tak se jí ptáme, jak na to přišla. A Gabča s ledovým klidem:"Je tady na obrázku namalovanej". (Ještě že neřekla, že je to tam napsaný). Kikča se ze začátku nesla na zádech, ale poslední část cesty už si chtěla taky zvířátka osahat. Jen jsem ji dala na zem, ozvalo se "íííí hahahaha" a vrhla se k srnce😀

íííí hahahaáá

Jako bonus po absolvovaném výšlapu na děti čeká obří hřiště, na dospělé rozhledna a stánek s občerstvením 😉 

Vpravo rozhledna Královka

Na hřišti si užijí i malé děti (písek, houpačky s ohrádkou), ale i velkáči (lezecké stěny, sítě a hlavně TUNELY.)

Tunel pro Kiki tak akorát

Kdo by si chtěl užít jen hřiště, dá se na Královku vyjet autem a zaparkovat přímo tam.