Jako každý rok jsme vyrazili i letos do Dolní Moravy. Každý rok děláme jeden velký výlet, kdy vyjedeme lanovkou k Slaměnce a pak se dáme cestou necestou. Mnoho let nazpět jsme cestovali s kočárem, letos poprvé bez. Fronta na lanovku byla tentokrát větší než obvykle, my opět nestíhali 😊 Než Aleš našel místo k zaparkování, Kiki se dobře bavila:
 |
| Kiki prochází turniketem tam a zpět |
Pak nás trochu překvapilo, když nás na čtyřsedačkovou lanovku nechtěli pustit celou rodinu, tedy čtyři sedící plus Kiki v manduce. Loni to šlo, letos jsme musely jet extra.
Nahoře nás čekalo oblíkání, mazání opalovákem (slunce pak hned radši zalezlo) a rozdávání repelentních náramků.
Nejdřív jsme vylezli kousek po sjezdovce a pak jsme se vydali po rovince, za Gabčina neustálého brblání. Když jsme dorazili k naší oblíbené zastávce, turistickému přístřešku Pod Babuší, bylo po brblání. Potok, pouštění lodiček a koupání nožek. (A svačina). Tak málo stačilo, aby byl svět zase v pořádku 😎
 |
| Blbnutí u Malé Moravy. Kiki půlku prospala... |
Když jsme se osvěžili, někdo včetně bot a ponožek, a poslali jsme asi tak milión lístků po proudu, vydali jsme se dál po proudu i my. Cesta byla z kopce, takže v pohodě, ale na konci nás čekalo jedno překvapení. Říčku bylo třeba přebrodit. A nebo poprosit tatínka, jestli neposlouží jako přenašeč.
 |
| Brodění Malé Moravy |
Odměnou nám bylo (opět) malé občerstvení a čekala nás cesta do kopce. Pak ale Aleš našel to, co hledal. V křoví byl ukrytý bunkr prvorepublikového pohraničního opevnění ze 30. let minulého století. To holky zase na chvilku nakoplo.
 |
Pak už nás čekala jen prohlídka posedu.
 |
 |
| To je on, duch a strážce hor Kralického Sněžníku |
