Motolský potok

Dnešní výlet vlastně ani nebude výletem v právém slova smyslu. V plánu bylo, že vyrazíme na místo, kde není moc lidí a tam si společně zacvičíme.

Přiblížili jsme se autem (celých 6 minut jízdy!) a zaparkovali v ulici Vstavačová, případně by se dalo jet i autobusem (č. 225, 246, 149, 130), ale to až někdy jindy v době po-koronavirové. Někdy příště to možná zkusíme i na kolech.

Hráz polderu

 

Motolský potok je levým přítokem dolní Vltavy. Ve většině své délky dnes teče pod zemí jako kanalizační stoka. My jsme mířili k suché nádrži (polderu) Tatra Zličín. Suchá nádrž je teď vlastně taková louka pod úrovní okolních cest, kde jsme si sedli (a vytáhli svačiny, jak jinak). Pár lidí jsme viděli, ale byli stovky metrů daleko. Takže roušky zůstaly na krku. Holky se hned vrhly na vysokou trávu, pořezaly se o ni (náplasti s tím správným obrázkem nosím v kapse) a dalším cílem se pro další hodiny(!) stal právě Motolský potok. Nejdřív krmily příšeru, pak vařily guláš, pak tam házely loďky. Na další porci svačiny přišla Gabča s jednou nohou mokrou až ke koleni, ale ani necekla.

Motolský potok a lovkyně příšer

 

My jsme si mezitím zacvičili, Kiki naběhala další ze svých jarních tisíci metrů a až když začalo slunce zapadat za obzor, násilím jsme holky nahnali do auta se slibem, že se brzy na toto místo vrátíme. A my nekecáme.

Zdroj: mapy.cz

Jelikož toto místo miluju, vytvořila jsem tady s aplikací Hravýlety dokonce dvě bojovky, o víle Motolince a víle Meducínce. 

Víla Meducínka