Pohled do minulosti - Tunisko

Loni v létě jsme byli v pokušení vyrazit s holkama k moři. Pro větší už by to byl super zážitek a miminu je to fuk, kudy jezdí kočárek. Nechali jsme proto Kiki udělat pas a vyčkávali. A vyčkávali a vyčkávali a nic jsme si přes léto nevybrali. A tak začal podzim, a s podzimem co? Školkový nemoci. Hned při prvním zakašlání jsme sedli k netu a Aleš navrhnul Tunisko. Já jsem hledala recenze, doporučení na cestování s miminem a Tuniska jsem se bála. Tak jsme nakonec zvolili srabáckou variantu, a to pobytový zájezd s all-inclusive. Kiki se tou dobou sotva převracela na břicho, nikam se nepohybovala a byla plně kojená. Byla to moje druhá dovolená s cestovkou a vůbec první s jídem, takže jsem vůbec neměla představu, co od toho čekat. V úterý jsme vybrali a v sobotu letěli.

Zdroj: maps.google.com

Sbalili jsme si jeden velký batoh, jeden příruční batůžek a malý kočár, na letišti se pořád nechápavě ptali, kde máme zavazadla. Letadlo holky zvládly naprosto skvěle, Kiki spala. Dorazili jsme na letiště v Monastiru, já jsem vyrazila ven z příletové haly nakojit Kristýnu a ostatní čekali na velký batoh. Ještě mě Aleš stihnul vystresovat, ať se nezapomenu zahalit, že jsem v muslimské zemi. Tak dík. Cestou jsem rovnou nahlásila u stánku naší cestovky, že my už jsme tady, oni si nás odškrtli a řekli mi, že když se vydám z letiště doprava, dojdu na autobusák, kde na nás čeká autobus číslo 90. OK, nakojila jsem, přišli ostatní, s holkama jsme šly na záchod, pak ještě koupit nějakou vodu na pití, no a když jsme se konečně dostali ven z letiště, na autobusáku už žádný autobus číslo 90 nebyl, jen pár místních a nikdo nic nevěděl. A na krajinu pomalu padal soumrak a s ním snad miliony komárů. Zavolali jsme na nouzový číslo cestovky, a tam nám sdělili, že na nás zapomněli a že to budou řešit. Čekala nás další hodina s komáry venku před letištěm, protože dovnitř nás už nechtěli pustit. Ten nejlepší a nejzkušenější cestovatel z nás všech udělal čáry máry fuk a z boční kapsy batohu vytáhnul pidi balení repelentního krému ještě z Asie, tak jsme namazali aspoň holky a co nám kde trčelo ven. Po hodině jsme opět volali, jestli na nás zase nezapomněli :-) Tak nám bylo řečeno, že právě vyjíždí skupinka turistů mikrobusem k večernímu odletu a pak nás hodí konečně do hotelu. K tomu nám poslali delegátku, která přijela ještě dřív než mikrobus a protáhla nás aspoň do letištní haly mimo ty krvelačný bestie. Po další hodině jsme tedy nasedli do svého soukromého mikrobusu a o další hodinu později jsme stáli v hotelu na recepci. Jídelna už byla dávno zavřená, ale večeři nám schovali, a po večeři už na nás čekal super pokoj, manželská postel, dvě normální postele pro holky a dřevěná postýlka pro mimino. 

Středozemní moře

Ta nejmladší z nás ráno nemohla samou radostí dospat, takže už v 6 drandil kočárek po pláži a Kiki byla první, kdo smočil nohy a ožužlal mušli (v tom byla i poslední). Potom jsme se sešli všichni na snídani a pak hurá do plavek. 

S láskou dělaná snídaně

 Moře bylo úžasně teplý, klidný, všude písek a mušle. Holky se parádně vyřádily. Vzhledem k tomu, že už bylo po sezóně, byla pláž poloprázdná a nebyl problém s lehátky ani slunečníky.

Odpočinek musí být

Po obědě (a zmrzlině) jsme vyrazili obhlídnout hotel, bazén s tobogány a dětský bazének a na závěr ještě jednou moře. 

Další den bylo zataženo, odpoledne už i sprchlo, ale pořád bylo co objevovat. Zahráli jsme si pár her v dětském klubu, kde už sice nefungovaly animační programy, ale pustili nás tam a tak jsme strávili prima odpoledne. V hotelu jsme objevili mini hernu, kam jsme chodili hrát šprtec. V noci se přihnal šílený vítr, ráno lítaly lehátka i kovový slunečníky, všichni měli plný ruce práce uklidit vše, co se dalo.

Trochu fouká

 Byly obrovské vlny a pláž úplně zmizela.

Sloupky od slunečníků

Spousta aktivit, co normálně probíhala venku, musela být přesunuta dovnitř. Večer jsme se tak vydali do části hotelu, kde jsme předtím ještě nebyli a holky si užili večerní disko. Dodnes mají záchvat smíchu, když zazpívám "mini discoooo".

"Mini discooooo"

Další dva dny jsme chodili pozorovat vlny, vyzkoušeli jsme dětské hřiště a večer jsme vyrazili i mimo hotel, aby holky viděly, jak to vypadá venku. Potom už se zas udělalo teplo, užívali jsme si koupání v bazénu, ale i rozbouřeného moře a holky nejednou ochutnaly slanou vodu.

"Tři dva jedna a zdrháme"

Poslední den nás čekalo zklamání, přístup do moře nám překazila několikametrová vrstva odpadků a "bobků". Oficiálně se jmenují příbojové baly a mají původ v mořské trávě posidonii (Posidonia oceanica, čeleď Posidoniaceae), což je jedna z mála kvetoucích rostlin v mořích.

Pláž, velbloudi a "bobky"

Vydala jsem se s holkama po pláži směrem k vedlejšímu hotelu, tam už byly bobky odklizené, přístup do moře jsme si našly a užily jsme si vlny i hromady mušliček. Mrňous mezitím odpočíval pod datlovou palmou.

Palma a dítě

Pak už zbývalo si jen pořádně po večeři osladit život...

Mňam, já chci ještě.

A pak už sbohem Nour Palace Mahdia!

Já a Kiki

Shrnutí toho, čeho jsem se bála (a zbytečně): Pili jsme jen balenou vodu, holkám jsme jí čistili i zuby. Dávala jsem jim laktobacily, komu bylo nad 18 let a nekojil, tak dezinfikoval po večerech na baru. Nikdo z nás neměl střevní problémy, nikomu nebylo špatně. Čisto tam bylo víc, než máme doma. Chodila jsem s kočárem po areálu už brzo ráno a chlápek klečel a čistil spáry u bazénu kartáčkem. Neříkám, že jsem neviděla švába :-D Mrtvýho!